Pokud počasí dovolí - na letišti „Na Fialové louce“, pravidelně každou sobotu a neděli v odpoledních hodinách, nepravidelně pak rovněž v pracovní dny odpoledne.
Tak máme za sebou za sebou letos poslední polaneckou soutěž RCEV. Ale popořádku.
Když jsem po uzavření přihlášek viděl číslo 17, byl jsem nadšený. Naneštěstí jeden z borců při předsoutěžním ladění přišel o svůj brus a odhlásil se. I tak beru šestnáct pilotů jako nadstandardní
počet a věřím, že příští rok bude ještě lépe.
Letošní sluneční aktivita nám dává pořádně zabrat a předpověď na sobotu byla nemilosrdná. Ještě ráno nám předpovídači
Předpověď počasí se měnila každou chvíli, nakonec vše dopadlo dobře. Ale popořádku.
Díky návštěvě z Chomutova se počet startujících zastavil na šťastné třináctce.
Zatažená ranní obloha nebudila nadšení a první lety tomu přesně odpovídaly. Vypnout těsně pod 200m a pokusit se naklouzat maximum. Po desáté hodině se začal vzduch pohybovat, mírně se rozfoukalo a začalo se soutěžit na ostří nože. Chvílemi mrholilo, soutěž navzdory tomu pokračovala bez zdržení. Kdo neletěl, tak pozoroval Radka Novotného při koučinku svého synka. Zajímavá podívaná. Opět byly k vidění záchrany z pár metrů i zpackaná přistání do pole, tak jako vždy.
Polní letiště v Trnávce je pro modeláře stále mimo provoz,
proto hoši z Ikarusu hledali pro svoji soutěž RCEV náhradní plochu.
Dohodli jsme se, že jim náš klub poskytne přechodný azyl v Polance.
Deštivé počasí ale bylo proti a proměnilo příjezdovou cestu v tankodrom.
S laskavým svolením zástupců Družstva vlastníků Polanka tak přišla na řadu
nouzová varianta, louka vedle zpevněné cesty.
Předpověď počasí nebyla příznivá a tak ředitel rozhodl odlétat pět kol bez finále.
Modrá obloha bez mráčku, vánek do 3 m/s a horko nás přivítalo na Hranické soutěži malých výškoměrů RCEV. Po našem příjezdu už pořadatelský tým jen dokončoval přípravy a po několika zkušebních letech jsme zváni na před soutěžní brífink, kde se dozvídáme vytyčení letového koridoru, počet letových kol a nakonec dostáváme rozpis letů.
Do prvního kola zbývají vteřiny, nervozita stoupá, zazní gong a jde se na to. Vypínací výšky jsou různé,
každopádně pohoda z ranních testovacích skoků je pryč a bojuje se o každý metr.
Registruju staronové tváře a taky některé modely vidím poprvé,
První ze tří soutěží v Polance je za námi.
Zkusili jsme jinak uspořádat letovou plochu a myslím, že se to vyplatilo. Tradiční organizátoři pánové Stryk, Osoba a Vyležík vše zvládají s přehledem. My ostatní se můžeme soustředit jen na své výkony.
Předpověď počasí vyšla na 100%, polojasno s větrem 4-6 m/s, kolem druhé odpoledne pár kapek které ani nestojí za řeč.
Start prvního kola byl proti plánu zpožděn jen o pět minut a věřím, že příště již David vstane včas!